Kontroverzní neděle

„V naší sérii Kontroverzní neděle se věnujeme příběhům, které otřásly zdravotnictvím a péčí o pacienty. Nechceme bulvár, ale fakta a ponaučení.
Postupně zde najdete články o známých kauzách i bizarních praktikách minulosti – vždy s otázkou: co si z toho můžeme vzít pro dnešek?“

Diskuse
Nový příspěvek

Paolo Macchiarini: od „zázračného chirurga“ k symbolu vědeckého podvodu

Úvod

Paolo Macchiarini byl dlouhá léta považován za vizionáře, který přináší do medicíny budoucnost. Chirurg, který se nebál experimentů s kmenovými buňkami, byl médii označován za „zázračného lékaře“. Jeho operace umělých průdušnic měly měnit svět – místo toho však přinesly smrt, skandál a ztrátu důvěry v celé zdravotnictví. Příběh Macchiariniho je učebnicovým příkladem toho, jak může charismatický jedinec, podporovaný prestižními institucemi, zneužít víru v pokrok a vědu.

Studium a začátky kariéry

Paolo Macchiarini se narodil v roce 1958 v Basileji (Švýcarsko) do italské rodiny. Vystudoval medicínu na Univerzitě v Pise, kde získal lékařský titul v roce 1986. Už tehdy působil jako ambiciózní, cílevědomý a sebevědomý mladý muž. Krátce poté začal působit na stejné univerzitě jako asistent, mezi lety 1990–1992.

Během 90. let rozšířil své působení do Německa, konkrétně v Hannoveru, kde vedl oddělení hrudní chirurgie. Později působil i ve Španělsku, v Barceloně, v rámci výzkumných aktivit na Institut d'Investigacions Biomèdiques. Jeho kariéra byla kosmopolitní a rychle rostoucí.


Vzestup slávy

V roce 2010 nastoupil Macchiarini na prestižní Karolinska institut ve Švédsku, kde se stal profesorem a výzkumníkem. Tady začal jeho největší experiment: transplantace průdušnice vyrobené ze syntetického materiálu, napuštěné kmenovými buňkami pacienta.

Šlo o revoluční metodu, která měla změnit svět transplantací. Tradiční chirurgové potřebovali dárce orgánů, Macchiarini nabízel „umělý orgán“, vytvořený na míru. Média byla nadšená, nemocnice slavila. Macchiarini byl líčen jako génius, který posouvá hranice možného.


První operace a oběti

První pacienti, kterým Macchiarini provedl tento experimentální zákrok, se stali nešťastnými oběťmi. Zákroky byly prezentovány jako úspěšné, ale realita byla jiná: většina pacientů po operacích trpěla těžkými komplikacemi a následně zemřela.

K nejznámějším případům patřila operace mladé dívky a několika dospělých pacientů, kteří neměli jinou šanci. Macchiarini jejich příběhy prodával jako důkaz úspěchu – a přitom věděl, že výsledky jsou tragické.


Kritika a začátek pádu

Kolegové z Karolinské nemocnice začali varovat, že Macchiarini falšuje výsledky, zatajuje komplikace a lže pacientům i jejich rodinám. První obvinění se objevila kolem roku 2014, kdy whistlebloweři upozornili vedení institutu na vážná etická porušení.

Macchiarini ale stále působil jako hvězda, dokázal přesvědčit média i část vědecké obce. Jeho charisma, sebevědomí a schopnost „prodat“ svou metodu překryly fakta.


Vyšetřování a skandál

Nakonec tlak whistleblowerů a médií přerostl v oficiální vyšetřování. V roce 2016 byla zveřejněna Heckscherova zpráva, která kritizovala Karolinskou instituci za nedostatečný dohled a za to, že Macchiarinimu umožnila provádět experimentální zákroky bez odpovídající etické kontroly.

Karolinska institut se veřejně omluvil a slíbil nápravu – zavedl přísnější pravidla, whistleblower linku a lepší dohled nad klinickými studiemi. Rodiny obětí se ale ospravedlnění nedočkaly.


Působení mimo Švédsko

Po svém pádu ve Švédsku se Macchiarini stáhl, ale úplně nezmizel. Nadále působil i jinde:

  • V Rusku pracoval na Kuban State Medical University a v Kazani.

  • V minulosti působil i v Německu (Hannover) a Španělsku (Barcelona).
    Jeho kariéra tak nebyla omezená jen na Karolinskou instituci – skandál však natrvalo poškodil jeho reputaci na všech frontách.


Policie a soudy

Švédská policie začala v roce 2016 vyšetřovat, zda Macchiarini spáchal trestné činy zabití z nedbalosti. Proces trval dlouhé roky.

  • V roce 2017 státní zástupce konstatoval, že došlo k „hrubé nedbalosti“, ale vražda prokázána nebyla.

  • V roce 2022 stanul Macchiarini před soudem – obviněn z poškození zdraví tří pacientů. Nejprve dostal podmíněný trest.

  • V roce 2023 odvolací soud zpřísnil verdikt na 2,5 roku vězení.

  • V roce 2024 bylo rozhodnuto, že trest si odpyká ve Španělsku, kde má pobyt.

Jeho kariéra definitivně skončila – z hvězdy medicíny se stal odsouzený zločinec.


Pohled psychologů a odborníků

Psychologové i etici upozorňují, že Macchiarini je ukázkovým případem manipulátora.

  • Jeho charisma a šarm mu umožnily přesvědčit kolegy i pacienty.

  • Vystupoval jako „zázračný lékař“, což lidem bralo schopnost kritického pohledu.

  • Kritici hovoří o „vědeckém narcismu“, kdy touha po slávě a prvenství přebila lékařskou etiku.

Podle odborníků Macchiarini zneužil důvěru pacientů i institucí, manipuloval s daty a překračoval hranice experimentální medicíny.


Osobní život a skandály

Skandál doprovázely i bizarní detaily z jeho soukromí. Macchiarini měl aféru s producentkou dokumentu, který měl původně jeho práci oslavovat. Jejich vztah se stal dalším symbolem toho, jak dovedně dokázal využívat lidi kolem sebe.


Závěr

Případ Paola Macchiariniho ukazuje temnou stránku moderní medicíny: když charisma, touha po vědeckém prvenství a tlak na výsledky přebijí etiku a lidskost.
Jeho příběh je varováním nejen pro lékaře, ale i pro pacienty a instituce – že slepá víra v „zázračné metody“ může stát život.


✍️ Kampet


 Zdroje:

Diskuse
Nový příspěvek

Opioidová krize: Jak léky na bolest zabíjely víc než pomáhaly

Korporátní jed v pilulkác: Jak se z léku stal globální mor — příběh opioidové krize

Poznámka: Tento článek má za cíl otevřít oči. Není to vysvětlení všech detailů, ale výčet nejtemnějších kapitol, které stojí za zmínku.


Úvod: Lék, který měl pomáhat — a zabil miliony

Opioidy byly původně určené pro úlevu od bolesti. Ale někdy je tenká hranice mezi úlevou a závislostí — a když na té hranici stála obrovská farmaceutická firma s neomezenými prostředky, svět dostal epidemii, která stále zabíjí.

Víš, že jen v USA bylo za poslední dekády stovky tisíc mrtvých na předávkování opioidy? A že za tím stojí nejen drogové gangy, ale i běžné léky, které byly agresivně propagovány, často s lží o tom, jak jsou bezpečné?


Purdue Pharma a OxyContin: rodinná farmace versus veřejné zdraví

V polovině 90. let Purdue Pharma uvedla na trh OxyContin — silný opioid s řízeným uvolňováním. Tvrdili, že díky tomu bude méně návykový než jiné opioidy. To byla jedna z největších lží, kterou lékařská marketingová strategie kdy vypustila. 

Firma rozjela masivní marketingový tlak na lékaře a kliniky — školení, dárky, pobídky, zmanipulované studie. Uváděli, že pravděpodobnost závislosti je menší než 1 %. Tato tvrzení později vyšla jako falešná. 

Klíčový moment: prodávali, že OxyContin má „nízké riziko zneužití“, což umožnilo předepisovat ho i pro chronickou bolest, ne jen pro bolest po operacích či rakovině.


Jak se to změnilo v epidemii — vlny zkázy

Krize se neobjevila naráz. Šla ve vlnách:

  1. První vlna – recepty a předpisy
    Lidé s bolestmi dostali recept na OxyContin. Někteří, kteří nikdy neměli problém se závislostí, se dostali do začarovaného kruhu.
    Navíc byla zneužita slabost systému: lékaři často nedostatečně sledovali rizika a farmaceutické firmy zakrývaly data. Druhá vlna – přechod na heroin a jiné opioidy

  2. Když přestal být OxyContin dostupný nebo kontrolovaný, mnozí nemocní přešli na heroin nebo jiná opiáta. To vedlo k dalšímu nárůstu úmrtí. 

  3. Třetí vlna – syntetické opioidy, fentanyl
    Do obrázku vstoupil fentanyl — extrémně silný syntetický opioid. I malá dávka může být smrtelná. Fentanyl se míchal do jiných drog, nelegálně se šířil, a mnoho lidí padlo kvůli jeho síle. 


Lidé v propasti: Příběhy, které zlomily veřejné iluze

  • Helen Fabick (Missouri)
    Helen byla talentovaná studentka. V únoru 2014 její otec našel její tělo — měla na sobě léky s opioidy, které rychle ztratily kontrolu nad jejím tělem. V právních spisech spojených s kauzou opioidů v Missouri se její jméno často objevuje v kontextu vykreslení tragédií, které zasáhly rodiny.

  • Shari Dukes a její syn (Maricopa County, Arizona)
    Syn Shari dostal lék hydrokodon, který byl falešně zproštěn nebezpečí a skončil kontaminací fentanylem. Jeden jediný pilulka — a život skončil. Shari se stala hlasem matek, které ztratily své děti kvůli této „legální drogě“.

  • A mnoho dalších: lidé, kteří začali s bolestí (např. po operaci), a skončili v závislosti, někdy v dluzích, v kriminálním světě, nebo mrtví.


Zločin zákulisí: jak byly chráněny firmy

  • Purdue a rodina Sacklerů se postavila do finanční pasti. V roce 2025 bylo oznámeno, že se dohodli na vypořádání žalob ve výši 74 miliard USD a že rodina Sacklerů ztratí kontrolu nad společností.

  • V kauze Operation Piluted bylo zadrženo 280 lidí (lékaři, lékárníci), kteří nelegálně předepisovali opioidy, často s cílem naplnit trh. 

  • V roce 2024 byli obviněni vývojáři distribučních sítí opioidu — jeden muž v Floridě byl obviněn z předávání milionů pilulek k nezákonné distribuci. 

  • Firmy konzultantské (např. McKinsey) byly zapojeny: bývalý partner McKinsey přiznal, že mazal záznamy týkající se Vašich rad, jak zvýšit prodej OxyContinu. 

  • Regulátoři (FDA) často selhávali: dovolili zavádějící štítky, slabou kontrolu marketingu a nekritické schvalování rozsáhlého použití opioidu. 


Dopady: zdravotní, sociální, ekonomické

  • Desítky tisíc úmrtí ročně
    V New Yorku jen v roce 2020 stoupla úmrtnost na předávkování opioidy o 38 % celostátně.

  • Dluhy na péči a léčbu závislosti
    Nemocnice, léčebny a zdravotní systémy jsou přetíženy. Náklady na léčbu závislostí, léčba předávkování – obrovské sumy.

  • Rozpad rodin a psychologické trauma
    Závislost rozbíjí domovy, zanechává děti bez rodičů, vztahy rozbité, generace ve stínu závislosti.

  • Politický a právní tlak
    Státy žalují farmaceutické firmy, požadují výplaty a sanace komunit.


Co se teď děje — momentální vývoj

  • Purdue podal nový plán bankrotu a uzavření dohody v rozmezí 7,4 miliardy USD, kterou by rodina Sacklerů měla přispívat. 

  • V Texasu generální prokurátor a koalice států dosáhli dohody s Purdue — odškodnění komunit a restrikce budoucího prodeje opioidů. 

  • V roce 2025 bylo oznámeno, že ex-partner McKinsey přiznal manipulaci dokumenty. 

  • Právní případy jdou ještě dál: státy se chtějí zaměřit i na jednotlivé členy rodiny Sacklerů a zabránit jim v získávání imunity skrze bankrotní procesy. 


Proč to musíš znát

Tahle krize není jen „problém Ameriky“. Je varováním: když farmaceutické firmy získají moc, když marketing porazí vědu, když etikou otřesou viditelná pravidla.
A v každé zemi existují slabiny ve zdravotních systémech — v tom, jak se léky schvalují, distribuují a kontrolují.

Pokud lidé dokáží zapomenout, podobné zrady se mohou opakovat — v jiné podobě, s jiným lékem.


Závěrečný apel

Pamatuj: ten „lék“, co měl pomáhat, se stal největším zabijákem civilizace v moderní době.
Nese to v sobě spoustu varování — pro nás všechny, kdo spoléháme na medicínu, instituty, výrobu léků.


Zdroje & doplňky ke čtení


✍️ Kampet / Kontroverzní neděle

 

Diskuse
Nový příspěvek

Charles Cullen: „Anděl smrti“ a systém, který ho nechal projít

Ošetřovatel, který měl léčit – a místo toho zabíjel

Charles Edmund Cullen (nar. 1960) – americký ošetřovatel, který se přiznal k nejméně 30 vraždám pacientů; vyšetřovatelé i novináři odhadují, že skutečný počet mohl být až ve stovkách. Způsob vražd byl „tichý“: smrtelné dávky léčiv (nejčastěji digoxin, inzulin, případně adrenalin) podané tak, aby vypadaly jako přirozené komplikace.


Kde všude pracoval (a co se tam dělo)

Cullen se přesouval z nemocnice do nemocnice. Když vznikla podezření, často odešel „po dohodě“ s neutrálním doporučením – a začal jinde. Tohle je kostra jeho působení:

  • Saint Barnabas Medical Center, Livingston, NJ (1987–1992) – první přiznané vraždy; po zjištění kontaminovaných infuzních vaků odešel. Ex post se mělo za to, že nesl odpovědnost za desítky úmrtí.

  • Warren Hospital, Phillipsburg, NJ (1992–1993) – minimálně tři oběti (digoxin). Jedna z žen před smrtí popsala „potajmu píchajícího mužského“ – nikdo jí neuvěřil.

  • Hunterdon Medical Center, Flemington, NJ (1994–1996) – Cullen se přiznal k pěti vraždám v roce 1996.

  • Morristown Memorial Hospital, NJ (1996) – propuštěn pro „špatný výkon“.

  • Liberty Nursing & Rehabilitation Center, Allentown, PA (1998) – podezřelé podávání léků mimo ordinační časy, incident se stříkačkami; vyhazov.

  • Easton Hospital, PA (1998–1999) – prokazatelná otrava digoxinem, ale pachatel neurčen.

  • Lehigh Valley Hospital–Cedar Crest, Allentown, PA (1999) – jedna vražda a jeden pokus.

  • St. Luke’s Hospital, Bethlehem, PA (1999–2002) – nejméně pět vražd; státní zástupce dostal upozornění, ale kvůli důkazům nezasáhl.

  • Somerset Medical Center, NJ (2002–2003) – poslední štace a místo, kde se síť utáhla: minimálně 13 vražd. Zde vznikla rozhodující podezření díky IT logům a lékárně.


Jak se zrodilo podezření (Somerset 2003)

Na jaře a v létě 2003 začali lékárníci a IT v Somerset Medical Center narážet na divné vzorce:

  • Cullen žádal o léky, které jeho pacienti neměli předepsané.

  • Opakovaně otevíral karty pacientů, o které se nestaral.

  • Poison Control varoval před shlukem podezřelých předávkování.

Klíčový spouštěč: případ Florian Gall – pacient, který se zlepšoval a náhle zemřel na masivní otravu digoxinem.

Nemocnice zavolala policii, která se spojila s detektivy Timem Braunem a Dannym Baldwinem. Ti věděli, že bez insidera to nepůjde.


Amy Loughren: kolegyně, která zlomila případ

Detektivové požádali o pomoc Cullenovu kolegyni a kamarádku Amy Loughren. Sama měla vážné srdeční potíže, ale souhlasila, že půjde „na drát“.

Večeře s odposlechem

Sešli se v místním dineru. Amy měla na těle mikrofon, policie poslouchala v autě venku. Seděli naproti sobě, mluvili o práci i pacientech. Amy se snažila přivést řeč na podivná úmrtí:

  • Cullen se kroutil, používal neurčité fráze: „Někdy se stane něco, co nemůžeme kontrolovat.“

  • Často měnil téma, působil nervózně.

  • Amy ho ale vracela k otázce léků a pacientů.

Ten večer ještě Cullen plně nepřiznal vinu – ale detektivové slyšeli dost, aby věděli, že je v pasti. Krátce poté byl zatčen.

Přiznání díky Amy

Po zatčení (prosinec 2003) Cullen mlčel. Až když Amy přišla za ním do výslechové místnosti, psychicky se zlomil. Řekla mu: „Chci, abys přestal lhát. Řekni pravdu, kvůli sobě i kvůli rodinám.“ Cullen se pod tlakem přiznal k vraždám.


Rozsudek

V roce 2006 dostal jedenáct po sobě jdoucích doživotních trestů bez možnosti podmínky. Za mřížemi zůstane do smrti.


Motiv: „ukončit utrpení“?

Cullen tvrdil, že chtěl ukončit utrpení pacientů. Jenže většina obětí nebyla v terminálním stavu. Psychologové to hodnotí spíš jako kombinaci:

  • potřeby kontroly a moci nad životem a smrtí,

  • osobní patologie a deprese,

  • narušený pocit vlastní hodnoty.


Pohled psychologů, psychiatrů a policie

  • Psychologové: Cullen nejednal impulzivně, ale procedurálně – testoval systém, adaptoval se a pokračoval.

  • Psychiatři: deprese a traumatické dětství mohly přispět, ale nejde o „milosrdné vraždy“, spíš o patologickou touhu po kontrole.

  • Policie: „Data šeptala, Amy mluvila nahlas.“ Bez její spolupráce by chyběl klíčový most mezi podezřelými logy a přiznáním.


Dědictví případu

Cullenův příběh otevřel otázku: jak může být zdravotnický systém slepý?

  • Nemocnice se bály skandálu, raději nechávaly Cullena odejít s neutrálním doporučením.

  • Po aféře vznikly zákony pro povinné hlášení podezřelých incidentů a posílení dohledu nad užíváním léků.

  • Je to memento: i tam, kde má být bezpečno, je nutná bdělost a odvaha ozvat se.


✍️ KamPet
Série Kontroverzní neděle – medicína, etika, systém, lidskost.


Zdroje

  • Charles Graeber: The Good Nurse (2013)

  • Wikipedia – Charles Cullen

  • Los Angeles Times – role lékáren a logů v Somersetu

  • People, Newsweek, The Independent – svědectví Amy Loughren

  • Oxygen – detektivové Braun & Baldwin a Amy Loughren

  • Wired – techniky manipulace s Pyxis

  • Vanity Fair, EW – film The Good Nurse a shoda s realitou

 

Diskuse
Nový příspěvek

Tančící mor ve Štrasburku: když tanec zabíjel

Tančící mor ve Štrasburku: když tanec zabíjel

Léto, které se změnilo v noční můru

V červenci roku 1518 vyšla na ulici ve Štrasburku žena jménem Frau Troffea. Začala tančit – bez hudby, bez důvodu, bez zastavení. Podle kronikářů tančila hodiny, pak celé dny. Kolemjdoucí si mysleli, že jde o podivnou náladu nebo výstřelek. Jenže po několika dnech se k ní přidali další. Za měsíc tančilo v ulicích přes čtyři sta lidí.

Bylo to daleko od veselí – tváře zkřivené křečí, těla padající vyčerpáním. Někteří zemřeli po několika dnech nepřetržitého tance na infarkt, mrtvici nebo prosté vyčerpání. Město ovládla panika.


Lékaři radí: tančete dál

Církevní představitelé zpočátku tvrdili, že jde o posedlost démonem. Navrhovali modlitby a exorcismy. Lékaři ale měli jiné vysvětlení: podle tehdejší medicíny šlo o „příliš horkou krev“, která se musí uvolnit. A jak jinak, než pokračováním v tanci.

Městská rada proto najala hudebníky, otevřela taneční haly a dokonce postavila pódium. Výsledek? Místo uzdravení se davová horečka ještě více rozšířila. Tančící lidé se hroutili do rytmu bubnů.


Víra versus zoufalství

Když bylo jasné, že tanec zabíjí, sáhlo město k víře. Nemocní byli převáženi k poutnímu místu sv. Víta, patrona tanečníků. Tam se za ně modlili a nabízeli jim úlevu. Někteří se skutečně uklidnili a dokázali přestat. Jiní už to nestihli – odhady hovoří o několika desítkách mrtvých.

Tančící mor nakonec sám odezněl stejně náhle, jako začal. Ale stopa v paměti Evropy zůstala.


Moderní teorie: co se opravdu stalo?

Historici a lékaři dodnes debatují, co se ve Štrasburku odehrálo.

  • Otrava námelem (ergotismus): obilí napadené houbou vytváří látky podobné LSD. Ty mohly způsobit halucinace, křeče a nekontrolovatelné pohyby.

  • Masová hysterie: psychogenní nemoc vyvolaná extrémním stresem. Lidé žili v době hladomoru, nemocí a zoufalství – tanec byl ventil, který se vymkl kontrole.

  • Sociální stres: tanec mohl být formou protestu nebo kolektivního vyjádření frustrace, i když nesmyslného a smrtícího.

Možná šlo o kombinaci všech faktorů.


Proč nás tančící mor fascinuje dodnes?

Tento příběh není jen kuriozitou z kronik. Ukazuje, jak křehká je lidská psychika a jak davové chování dokáže smést rozum i medicínu. Středověcí lékaři místo pomoci doporučili více tance. Církev nabízela modlitby a zázraky. A obyčejní lidé umírali na ulici – ne kvůli válce nebo moru, ale kvůli tanci.

Tančící mor z roku 1518 nám připomíná, že lidské tělo a mysl mohou reagovat bizarně na extrémní podmínky. A že někdy jsou naše vysvětlení stejně absurdní jako samotná nemoc.


✍️ KamPet
Článek je součástí série kontroverzních nedělních příběhů ze světa medicíny a historie.


Zdroje:

  • John Waller: A Time to Dance, a Time to Die: The Extraordinary Story of the Dancing Plague of 1518 (2008)

  • Smithsonian Magazine: When 15th-Century Germans Thought Dancing Could Kill Them

  • BBC Future: The mystery of the dancing plague

  • History.com: Dancing Plague of 1518

 

Diskuse
Nový příspěvek

Marie Fikáčková: Sestra, která nesnesla dětský pláč

Od dětství k povolání

Marie Schmiedlová,

 později Fikáčková, se narodila 9. září 1936 v Sušici do rodiny německé národnosti. Vztahy doma byly napjaté – matka bývala přísná a často hrubá. Marie působila uzavřeně, ale v očích okolí nebyla ničím výjimeč

ná.

Vystudovala zdravotn

í školu v Klatovech a roku 1955 nastoupila jako sestra na novorozenecké oddělení v sušické nemocnici. Kolegové ji vnímali jako pečlivou a spolehlivou. Dokonce byla navrhována na místo vrchní sestry.

Nikdo by tehdy nehádal, že právě ona se stane jednou z nejděsivějších postav české kriminalistiky.


První zlom

Podle její výpovědi se zlom stal 23. února 1959. Novorozenec plakal a Fikáčková v náhlém záchvatu vzteku dítě uchopila za ucho tak prudce, až ho natrhla a způsobila krvácení. Událost vysvětlila jako nehodu. Primář ji napomenul, ale dál jí svěřil péči o děti.

O rok později, 23. února 1960, zemřela dvacetihodinová holčička a pětitýdenní chlapeček. Pitva odhalila těžká poranění hlavy a zlomeniny. Patolog nařídil vyšetřování – tentokrát už nebylo možné mluvit o nehodě.

Přiznání a motiv

Fikáčková byla zatčena 27. února 1960 přímo při službě. Při výslechu přiznala, že děti zabíjela v období, kdy měla menstruaci. Pláč v ní vyvolával nenávist, kterou nedokázala ovládnout. Sama řekla: „Pláč dětí ve mně vzbuzoval zlost.“

Jako jeden z důvodů uved

la také to, že byla v dětství terčem posměchu kvůli německému původu a svou zlost přenášela na nevinné. Přiznala útoky na více než deset novorozenců. U mnoha dalších zůstalo jen podezření.


Pohled psychiatrů

Odborníci zkoumali, zda netrpěla vážnou duševní poruchou. Výsledek byl překvapivý: byla duševně způsobilá, schopná chápat důsledky svých činů. Popsali ji jako citově labilní osobnost s výbuchy agrese, zvýšenou citlivostí k depresím a histrionickým sklonům.

Nešlo o „šílenství“ v klasickém slova smyslu. Byla to kombinace frustrace, potlačované agrese a neschopnosti zvládat vlastní emoce. Psychiatrická zpráva tím příběh ještě víc mrazí – nešlo o nemoc, ale o chladně vědomé činy.


Pohled kriminalistů

Kriminalisté zpětně zdůrazňují systémové selhání. První incident s poraněním novorozence se přešel jako náhoda. Nikdo z vedení nevyžadoval vyšetření, nikdo nepátral hlouběji.

I během vyšetřování se případ dlouho tajil, aby nevyvolal paniku. Ticho ale pomohlo jen k tomu, aby mezi lidmi začaly vznikat mýty – například že bodala děti jehlami do hlaviček. To se nikdy nepotvrdilo, ale legenda se držela.


Proces a konec

  1. října 1960 byla Marie Fikáčková odsouzena k trestu smrti. Veškeré odvolání bylo zamítnuto.

  2. dubna 1961 byla ve věznici na Pankráci popravena oběšením. Byla teprve třetí ženou, na které byl v Československu po roce 1918 vykonán trest smrti.


Dědictví hrůzy

Případ Fikáčkové se stal symbolem

 toho, jak může i běžná a oblíbená zdravotní sestra skrývat temnotu. Ukázal zároveň, jak nebezpečné je, když systém ignoruje varovné signály.

Zatímco v paměti lidí zůstala pod přezdívkou „Sušická bestie“, odborníci připomínají: nebyla psychotická ani šílená. Byla to žena, která se rozhodla ubližovat těm nejbezbrannějším.

 

✍️ KamPet
  článek vznikl v rámci série o kontroverzních postavách historie zdravotnictví

 

 


 


 

 

 

 

Zdroje:

 

 

 
Diskuse
Nový příspěvek

Josef Mengele – Anděl smrti z Osvětimi

 

Doktor, který místo léků rozdával bolest a smrt. Vědec, který se stal symbolem toho, jak hluboko může klesnout medicína, když se odpojí od etiky. Josef Mengele – muž, jehož jméno se stalo synonymem hrůzy.

Cesta ke zlu

Mengele vystudoval medicínu a antropologii. Už od začátku ho fascinovala genetika a dědičnost. Své znalosti spojil s nacistickou ideologií “čisté rasy”. V roce 1943 nastoupil do Osvětimi jako táborový lékař – a tam se zrodil jeho mrazivý odkaz.

Na nástupištích vítal nově příchozí transporty. Jediným pohybem ruky určoval osud tisíců: pravá strana znamenala práci, levá plyn. Pro mnohé vězně to byl první i poslední pohled na Mengeleho.

Kruté experimenty v Osvětimi

Mengeleho “vědecký zájem” se soustředil na genetiku, zejména na dvojčata. Doufal, že najde způsob, jak zvýšit počet vícečetných těhotenství a tak “rozmnožit árijskou rasu”.

  • Experimenty na dvojčatech
    Děti byly drženy v oddělených barácích, měřeny, váženy, fotografovány. Mengele je podroboval bolestivým zákrokům: krevní transfúze mezi dvojčaty, operace bez anestezie, amputace, a dokonce pokusy “spojit” dvojčata, aby vytvořil siamské. Pokud jedno dítě zemřelo, druhé bylo okamžitě zabito – aby mohl porovnat jejich těla.

  • Barva očí
    Posadíte dítě na židli a vpíchnete mu do oka chemikálii. Tohle byla Mengeleho metoda, jak “testovat”, zda lze změnit barvu očí. Důsledkem byla bolest, oslepnutí, často i smrt.

  • Infekce a nemoci
    Mengele úmyslně infikoval děti a dospělé chorobami jako tyfus nebo tuberkulóza. Léky? Žádné. Jen pozorování průběhu, a pak pitva.

  • Sterilizace a genetika
    Podle nacistické posedlosti “rasovou čistotou” prováděl pokusy, jak co nejrychleji a nejbolestněji sterilizovat lidi – injekcemi, rentgenem, chemikáliemi. Oběti umíraly v šílených bolestech.

  • Amputace a experimenty s tělem
    Některým vězňům amputoval končetiny, jiným vpichoval látky přímo do srdce. Jeho laboratoř byla spíš mučírna než nemocnice.

Pro Mengeleho to nebyli lidé. Byly to “vzorky”. Při selekcích dokonce hledal nové pokusné objekty – zvlášť dvojčata nebo lidi s tělesnými vadami.

Věda bez hodnoty

Ironie? Většina jeho “výzkumů” byla úplně bezcenná. Nešlo o skutečnou medicínu, jen o sadismus zabalený do pseudovědy. Jeho práce nepřinesla žádné užitečné poznatky – jen tisíce zničených životů.

Útěk a život bez trestu

Když válka skončila, Mengele uprchl. Chvíli se skrýval v Německu pod falešným jménem. V roce 1949 utekl do Jižní Ameriky. Díky nacistickým sítím se dostal nejdřív do Argentiny, později do Paraguaye a Brazílie.

Žil nenápadně, pod různými identitami. Zatímco přeživší Osvětimi nesli doživotní trauma, Mengele chodil po ulicích Buenos Aires, plaval na plážích v Brazílii, měl přátele i známé. Nikdy nebyl dopaden, přestože ho lovily tajné služby i lovci nacistů.

V roce 1979 se při plavání v moři u brazilského pobřeží utopil. Až o roky později byla potvrzena jeho identita. Zemřel v klidu – bez soudu, bez trestu, bez spravedlnosti.

Proč je nutné si to připomínat

Josef Mengele je děsivým symbolem. Dokazuje, co se stane, když se věda odtrhne od lidskosti. Medicína, která měla léčit, se v jeho rukou změnila v nástroj mučení.

Dnes máme přísné etické kodexy, Norimberský kodex, Helsinskou deklaraci. Ale právě proto, že existoval Mengele, nikdy nesmíme zapomenout.

Protože jakmile se etika vytratí, může se i lékař proměnit v anděla smrti.


Zdroje:

  • Lifton, R. J. The Nazi Doctors: Medical Killing and the Psychology of Genocide. Basic Books, 1986.

  • Friedlander, H. The Origins of Nazi Genocide: From Euthanasia to the Final Solution. University of North Carolina Press, 1995.

  • Posner, G., & Ware, J. Mengele: The Complete Story. McGraw-Hill, 1986.

  • United States Holocaust Memorial Museum (ushmm.org)

 

Diskuse
Nový příspěvek

Když lék zabíjí: co nás naučil případ Petra Zelenky


Heparin patří mezi běžně používané léky. V rukou odborníků zachraňuje životy – při nesprávném nebo zneužitém podání ale může způsobit fatální krvácení. Případ zdravotníka Petra Zelenky z havlíčkobrodské nemocnice z roku 2006 se stal jednou z nejtemnějších kapitol českého zdravotnictví a zároveň důraznou lekcí o bezpečnosti pacientů. Cílem článku není senzace, ale poučení.

Kdo byl Petr Zelenka a co se stalo

Petr Zelenka, tehdy pracovník ARO v Havlíčkově Brodě, byl obviněn a následně odsouzen za 7 vražd a 10 pokusů o vraždu pacientů. Jako nástroj zvolil heparin, tedy antikoagulans, jehož předávkování vede k nekontrolovatelnému krvácení. Činy spáchal v roce 2006, zadržen byl 1. prosince téhož roku. 

Jak to prasklo

Vyšetřovatelé a nemocnice si všimli neobvyklého nárůstu krvácivých komplikací u jinak stabilních pacientů. Návazné prověřování, porovnání směn, medikací a záznamů vedlo k obvinění konkrétní osoby. Média věc popsala jako sérii incidentů na ARO s podezřením na zneužití heparinu. (Konkrétní detaily vyšetřovacích postupů nejsou veřejně rozvedeny .) 

Soud a rozsudek

Krajský soud v Hradci Králové v únoru 2008 uznal Zelenku vinným ze 7 vražd a 10 pokusů a uložil mu doživotní trest. Verdikt následně potvrdil odvolací soud. Nejvyšší soud poté odmítl dovolání, takže doživotí platí. O případu informovala i zahraniční média. 

Pozn.: Policie později pracovala i s hypotézou vyššího počtu obětí; vzhledem k tomu, že přísnější trest už uložit nelze, další stíhání v této větvi nepokračovalo. Pro účely edukace vycházíme z pravomocného rozsudku (7 vražd, 10 pokusů). 

Co je heparin a proč je rizikový při zneužití

Heparin tlumí srážení krve. V indikovaných dávkách je bezpečný a přínosný (např. při prevenci trombóz). Při předávkování však může vyvolat vnitřní i zevní krvácení – u zranitelných pacientů s fatálními následky. V Zelenkově kauze šlo podle médií právě o záměrné předávkování


Ponaučení pro systém 

Případ měl dopad daleko za hranice jediné nemocnice. Z pohledu bezpečnosti péče jsou důležité tyto principy:

  1. Dvojí kontrola u rizikových léčiv
    U vysoce rizikových látek (antikoagulancia, inzulín, silná analgetika apod.) dává smysl zavádět princip „double-check“ – kdo podává, ten záznam provede; druhá osoba zkontroluje. (Toto je obecné doporučení bezpečnostních standardů, ne citace konkrétní směrnice.)

  2. Trasovatelnost (kdo–co–kdy–kolik)
    Záznam šarže, dávky, času a osoby minimalizuje prostor pro omyly i úmyslné zneužití. Případ Zelenky ukázal, jak zásadní jsou jasné a čitelné záznamy a průběžné auditování. 

  3. Kultura hlášení incidentů
    Zdravotníci musí mít bezpečné prostředí pro vznesení podezření: když nesedí vzorce komplikací, musí být „normální“ o tom mluvit a zaznamenat to. Případ v médiích opakovaně otevřel téma, že mlčet znamená riziko pro pacienty


Prakticky: co z toho plyne i pro laickou péči (domácí prostředí)

Ne každý čtenář je zdravotník – a přesto spousta rodin doma pečuje o blízké:

  • Respekt k medikaci: Nikdy nemanipulujte s léky bez jasných instrukcí; ať dávky podává jen ten, kdo k tomu má kompetenci a rozumí jim.

  • Veďte jednoduchý záznam: Co bylo podáno, kdy, kdo a v jaké dávce (i u běžných léků proti bolesti). Při kontrole lékařem to může hodně pomoci.

  • Všímejte si „nevysvětlitelných“ změn: Neobvyklé modřiny, krvácení z nosu, krev v moči/stolici apod. – vždy řešit s lékařem. (Neplatí specificky pro heparin, ale obecně pro možnou krvácivost.)

  • Ptejte se: V nemocnici se ptej na název léku, dávku a důvod podání. Je to tvoje právo – slušná zdravotnická kultura s tím počítá.


Závěr

Tahle kapitola české medicíny není o fascinaci pachatelem. Je o ochraně pacientů. Příběh kolem heparinu znovu potvrdil, že bezpečí stojí na kombinaci kompetence, kontroly a odvahy ozvat se, když něco nesedí. Jen tak zůstane lék lékem – a ne zbraní. 


Zdroje 

  • ČT24: „Doživotí – tak zněl rozsudek pro heparinového vraha“ – rámec rozsudku a potvrzení odvolacím soudem. ČT24

  • ČT24: „Policejní zatýkání – v hlavní roli heparinový vrah Petr Zelenka“ – obvinění (7 vražd, 10 pokusů), časové vymezení, kontext ARO. ČT24

  • Hradecký deník: „Heparinový vrah dostal doživotí“ – potvrzení výše trestů a skutků. Hradecký deník

  • iDNES: „Nejvyšší soud odmítl dovolání heparinového vraha, doživotí platí“ – stav dovolání (pravomocnost trestu). iDNES

  • Reuters: „Czech nurse gets life term for injection murders“ – mezinárodní zpravodajství o rozsudku. Reuters

  • Radio Prague International: „Serial murderer kills seven patients in hospital“ – základní anglický přehled, motiv eutanazie vyloučen. Radio Prague International

  • Novinky/Právo: „Zelenka zřejmě zabil heparinem o tři lidi víc“ – pozdější policejní zjištění (bez dalšího stíhání). Novinky

Diskuse
Nový příspěvek

Rychlý kontakt

Michaela Dolejšová

Telefon: 724077642

dolejsovamisa1@seznam.cz

info@kampetvak.cz

 

Partneři

Tvorba www stránek a e-shopů

Sun-shop - profesionální e-shop

 TOPlist

 

TOPlist

Napište nám:

Odběr novinek emailem

Michaela Dolejšová

Telefon: 724077642

dolejsovamisa1@seznam.cz

info@kampetvak.cz

 

Sunlight systems - tvorba a pronájem e-shopů

Tato webová stránka používá cookies

Na těchto stránkách fungují cookies, které naše společnosti využívají. Jednotlivé typy cookies a jejich dobu zpracování naleznete popsané níže v tabulce. Zvolte prosím Vámi preferovanou variantu. Pokud byste nás potřebovali ohledně výkonu vašich práv v souvislosti se zpracováním cookies kontaktovat, obraťte se prosím na společnost, jejíž stránky procházíte, nebo na našeho Pověřence pro ochranu osobních údajů. Pokud si myslíte, že s osobními údaji nenakládáme, jak bychom měli, máte možnost podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Budeme však rádi, pokud se nejdříve obrátíte přímo na nás a budeme tak moct Váš požadavek obratem vyřešit.