Matka Tereza: Obdivovaná i nenáviděná

Poslední roky a stíny svatořečení

Obdivovaná i nenáviděná. Matka Tereza dokázala získat Nobelovu cenu i miliony dolarů v darech, ale zároveň čelila ostré kritice za své metody i za způsob, jak nakládala s utrpením chudých. Její poslední roky a proces svatořečení odhalují příběh, který je daleko složitější, než oficiální legenda.

Kritika lékařské péče v jejích zařízeních

V 90. letech zveřejnil prestižní časopis *The Lancet* zprávy lékařů, kteří navštívili domy pro umírající v Kalkatě. Popisovali: opakované používání nesterilních jehel, nedostatek léků proti bolesti, chladné koupele jako „léčbu“. Matka Tereza tvrdila, že utrpení má duchovní hodnotu a přibližuje člověka Kristu. Kritici ale říkali, že místo důstojné pomoci šlo o oslavování bolesti. Britský novinář Christopher Hitchens ji označil za „přítelkyni chudoby, nikoli chudých“ – podle něj chudobu spíš využívala, než aby ji zmírňovala.

Peníze od pochybných dárců

Řád Matky Terezy přitahoval miliony dolarů. Finance proudily od politiků, podnikatelů i diktátorů. Přijala dar od haitského diktátora Duvaliera nebo od finančníka Charlese Keatinga, později usvědčeného z obřího podvodu. Přesto podmínky v jejích domovech zůstaly bídné. Transparentní účetnictví nikdy neexistovalo a dodnes není jasné, kam všechny peníze zmizely. Často se mluví o převodech na účty ve Vatikánu.

Adopční skandál v Indii

V roce 2018 vyšetřovala indická policie skandál v zařízení řádu Missionaries of Charity. Docházelo tam k nelegálním adopcím a dokonce k prodeji dětí. Ačkoliv Matka Tereza zemřela už v roce 1997, aféra ukázala, že systém, který vybudovala, měl vážné trhliny.

„Bolest je dar“ – pro ostatní, ne pro ni

Matka Tereza hlásala, že bolest přibližuje k Bohu, proto odmítala silná analgetika pro své pacienty. Ironií je, že v posledních letech sama využívala špičkovou péči v luxusních nemocnicích v USA a Indii – s moderní léčbou a antibiotiky. Kritici to označují za jeden z největších rozporů jejího života.

Ideologický boj proti antikoncepci

Matka Tereza byla neústupnou zastánkyní katolické nauky: odmítala antikoncepci i potraty, prosazovala katolickou víru jako jediné řešení chudoby, kritizovala i sekulární humanitární pomoc. Podle kritiků její charita nebyla jen o pomoci, ale i o šíření ideologie – za každou cenu.

Zázraky a cesta ke svatosti

Vatikán ji svatořečil na základě dvou zázraků: uzdravení indické ženy s nádorem a muže s mozkovým nádorem. Oba případy lékaři vysvětlili přirozeným způsobem – účinnou léčbou. Přesto je církev označila za důkaz její svatosti. Kanonizační proces proběhl neobvykle rychle. Kritické hlasy a výpovědi se prakticky neřešily. Podle skeptiků šlo o politický tah – Matka Tereza byla příliš populární, aby ji církev nechala mimo oltář.

Poslední roky – světice pod ochranou mocných

Zatímco život věnovala „pomoci nejchudším“, sama poslední roky strávila na lůžku v nejlepších nemocnicích. Kritici vidí dvojí metr: chudí měli v bolesti „najít Krista“, zatímco ona se spoléhala na moderní medicínu.

Symbol víry, nebo legenda bolesti?

Matka Tereza zůstává jednou z nejkontroverznějších postav 20. století. Pro jedny světice, pro druhé žena, která brala peníze od diktátorů, odmítala zmírnit utrpení trpících a sama žila v rozporu s tím, co hlásala. A možná právě proto její jméno dodnes vyvolává emoce – od bezmezného obdivu až po pobouření.

Zdroje:

- Christopher Hitchens – The Missionary Position: Mother Teresa in Theory and Practice (1995)

- The Lancet (1994) – zprávy o podmínkách v jejích zařízeních

- Hindustan Times, BBC News – články o kanonizačním procesu a zázracích

- Oficiální dokumenty Vatikánu k blahořečení a svatořečení

- Charity Navigator, zprávy z 90. let o financování Missionaries of Charity

✍️ Článek připravil tým Kampet

 www.kampetshop.cz

3. díl 

1. Úvod

V předchozích dílech jsme sledovali kontroverzní období jejího mládí a formaci. Dnes se podíváme na to, co přišlo poté – kdy Mary Teresa začala měnit svět kolem sebe. Její dospělý život začal vstupem do nejchudších částí Kalkaty, ale ani tady cesty nebyly vždy nekritické.

2. Cesta do Indie a počátky v Kalkatě

• 6. ledna 1929 dorazila Mary Teresa do Kalkaty jako členka řádu Loreto .
• Od 1931 do 1948 učila na St. Mary’s High School, kde získala první zkušenost s péčí o vzdělanost, ale více ji pohnula chudoba za zdmi školy .

3. Založení řádu a rozvoj služby

• V roce 1950 založila řád Misionářek lásky – s krizovou vizí pomáhat nejchudším z chudých .
• Pomoc poskytovala umírajícím, sirotkům, nemocným, lidem s leprou, závislým a životně znevýhodněným .
• Počáteční řád byl malý (pouze cca 12 sester), ale postupně rostl – v roce 2016 měl přes 600 domů v zemích po celém světě a více než 4 000 sester .

4. Humanitární činnost a ocenění

• V roce 1979 jí byla udělena Nobelova cena míru, uznání za snahu pomáhat bez rozdílu náboženství či původu .
• Otevření hospice pro umírající – ale bez nároku na hospitalizaci, přesto se jednalo o azyl s důstojností.
• Založení léčebných domů, sirotčinců, mobilních klinik a nouzových center po Indii i ve světě .

5. Lehký nádech kontroverze

• Kritici poukazovali na nedostatečné sanitární podmínky, opakované používání stříkaček bez sterilizace, chybějící léky proti bolestem – některé aspekty připomínaly spíš pobožnost než lékařskou péči .
• Objevily se i otázky ohledně darů od vlivných nebo sporných dárců a jejich využití 

6. Závěr 

Matka Tereza založila řád, který se stal světovým symbolem soucitu a lidskosti. Její humanitární odkaz je inspirací, ale i kolem něj se vznáší ticho otázek. Ve 4. díle se ponoříme hlouběji do kontroverzí – od léčebných standardů až po zdroje financování – a podíváme se, jak to vše rezonovalo ve světě i v církvi.

Článek připravil tým Kampet

Zdroje:
– Příchod do Indie 6. 1. 1929, poučení v Darjeelingu a prvotní sliby (encyclopedia.com)
– Založení řádu v roce 1950, mise pro nejchudší (en.wikipedia.org, britannica.com)
– Nobelova cena 1979 a světový vliv (time.com)
– Kontroverze ohledně hygieny a darů (en.wikipedia.org, britannica.com)

Když dnes slyšíme jméno Matka Tereza, vybaví se nám drobná postava v bílém sárí, laskavý pohled a ruce, které držely nemocné, opuštěné i umírající. Než se však stala symbolem soucitu a naděje pro celý svět, byla jen malou dívkou jménem Gonxhe, která vyrostla v jednoduchém domě na Balkáně. Tento článek je návratem ke kořenům – do dětství a mládí ženy, která později změnila tvář charitativní péče.

Zrození malého květu

Matka Tereza se narodila jako Agnesë Gonxhe Bojaxhiu dne 26. srpna 1910 ve městě Skopje, tehdy součásti Osmanské říše (dnes Severní Makedonie). Jméno Gonxhe v albánštině znamená „květ“ nebo „poupě“. Přestože se narodila 26. srpna, považovala za své skutečné narozeniny den, kdy byla pokřtěna – 27. srpna.

Její rodiče, Nikollë a Drane Bojaxhiu, byli albánští katolíci, kteří vychovávali své tři děti v duchu víry, pracovitosti a soucitu. Rodina byla dobře situovaná – otec byl stavební podnikatel a zároveň se aktivně zapojoval do veřejného života. Často pomáhal chudým a jeho dům býval otevřený i těm, kteří neměli co jíst. Děti vedl k tomu, že „pokud nemůžeme pomoci mnoha lidem, pomozme aspoň jednomu“.

První bolest – ztráta otce

Když bylo Agnesë devět let, její otec náhle zemřel za nejasných okolností. Mnozí věřili, že byl otráven kvůli své politické angažovanosti. Rodina se tímto nečekaným úmrtím ocitla ve velmi složité situaci. Matka Drane zůstala sama s třemi dětmi a musela tvrdě pracovat, aby je uživila. I přes finanční těžkosti zůstala ženou hluboké víry – a tu předala i své nejmladší dceři.

Agnesë už v dětství často pomáhala své matce s vařením, šitím a péčí o domácnost. Zároveň však tíhla k vnitřnímu životu – ráda se modlila, navštěvovala kostel a četla příběhy misionářů. Už tehdy projevovala silnou empatii, zvlášť vůči starým lidem, nemocným nebo opuštěným.

Volání z nitra: „Chci sloužit“

V 12 letech se poprvé svěřila, že by chtěla „věnovat celý život Bohu“. Toto volání v ní postupně sílilo. Fascinovaly ji příběhy misionářů, kteří sloužili v Indii, Africe nebo Jižní Americe. Ve 17 letech si byla jistá – její místo je mezi těmi, kteří trpí.

Navzdory tomu, že matka se s jejím rozhodnutím těžko smiřovala, Agnesë odjela v osmnácti letech z domova, který už nikdy neměla spatřit. Nejprve zamířila do kláštera Loreto v Irsku, kde se naučila anglicky – jazyk, který později potřebovala při výuce v Indii.

Příchod do Indie – nová etapa

V roce 1929 dorazila do Indie, kde vstoupila do noviciátu v Darjeelingu, v podhůří Himálaje. Tam také přijala řeholní jméno sestra Maria Tereza, na počest svaté Terezie z Lisieux – patronky misií, kterou obdivovala.

Po složení prvních slibů byla přeložena do Kalkaty, kde začala učit na katolické dívčí škole St. Mary’s High School. Tam působila celkem 17 let. Vedla vyučování, připravovala dívky k maturitě, ale také je vedla k soucitu, laskavosti a duchovnímu životu. Stala se oblíbenou učitelkou, ale čím déle žila za zdmi kláštera, tím více cítila, že „venku“ na ni čeká něco víc.

Rozpor mezi klidem a utrpením za zdí

Ve 40. letech 20. století procházela Kalkata vlnami hladomoru, nemocí a náboženského násilí. Město se dusilo pod tíhou utrpení. Sestra Tereza denně vídala chudé umírat na ulici. Trápilo ji, že zatímco žije v čistotě a bezpečí kláštera, tisíce lidí jen pár kroků od ní umírají opuštěni a bez pomoci.

V roce 1946, během cesty vlakem do Darjeelingu, zažila něco, co později nazvala „druhým povoláním“. Měla hluboký vnitřní pocit, že ji Bůh volá opustit řád Loreto a sloužit přímo chudým. Toto rozhodnutí v ní zrálo dlouhé měsíce – a brzy se mělo stát realitou.

Příště ve 3. díle: Odchod z kláštera, první dny mezi nejchudšími v ulicích Kalkaty a vznik Misionářek lásky.

.

Když se řekne Matka Tereza, většina lidí si představí drobnou ženu v bílém sárí s modrým lemem, symbol bezpodmínečné lásky a obětavosti. Zakladatelka řádu Misionářek lásky, nositelka Nobelovy ceny míru, legenda humanitární pomoci. Ale v posledních letech se na tento ikonický obraz začala nabalovat stín kontroverzí, které nutí k zamyšlení: známe skutečný příběh Matky Terezy?

Ikona milosrdenství – alespoň navenek

Matka Tereza, vlastním jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu, se narodila v roce 1910 ve Skopje (dnešní Severní Makedonie). V mládí vstoupila do řádu a později odjela do Indie, kde v roce 1950 založila řád Misionářek lásky. Jejich cílem bylo „pomáhat nejchudším z chudých“, a právě tímto posláním se Matka Tereza proslavila po celém světě.

Z její práce vznikly fotografie, dokumenty a citáty, které dodnes inspirují miliony lidí. V roce 1979 obdržela Nobelovu cenu míru. V roce 2016 byla kanonizována papežem Františkem jako svatá.

Co skrývala realita?

Navzdory svatosti jejího obrazu se začaly ozývat kritické hlasy – některé z nich přímo od lidí, kteří s ní pracovali.

Některé výtky:

• Nedostatečná lékařská péče v útulcích.

• Tvrzení, že „utrpení je dar“, který má duchovní hodnotu.

• Finanční dary údajně nebyly využívány na zlepšení podmínek.

• Kritika ohledně hygieny a přístupu k umírajícím.

Citát, který jí bývá připisován, zní: „Utrpení je krásné. Přibližuje nás k Ježíši.“

Etické otázky a politické kontakty

Další vrstvu kontroverze tvoří její vztahy s pochybnými politickými vůdci – mezi nimi například diktátor Enver Hodža, nebo haitský prezident Jean-Claude Duvalier. Těmto lidem vyjadřovala vděk a veřejně je podporovala.

Zarážející byl i její postoj k potratům a antikoncepci – byla zásadně proti, i v případech znásilnění nebo ohrožení života ženy.

Mýtus, nebo realita?

Matka Tereza bezpochyby ovlivnila svět. Pomáhala, inspirovala, zanechala stopu. Ale otázka zní: je možné být současně symbolem dobra a zároveň zdrojem bolesti?

Její životní odkaz je složitý. A možná i právě proto je potřeba o něm mluvit – se všemi vrstvami, které obsahuje.

Závěr

Příběh Matky Terezy je připomínkou toho, jak snadno vytváříme idoly – a jak důležité je se ptát, co se skrývá za jejich svatozáří. Ne proto, abychom ničili legendy, ale abychom rozuměli pravdě.

Pokračování příště:
Tento článek je prvním dílem minisérie o Matce Tereze.
Příští neděli se zaměříme na to, jak její mýtus rostl – a kdo všechno ji pomáhal budovat jako „živou svatou“.